Byla to taková krásná hospoda, jaká se už pomalu nevidí. Původní fasáda, obyčejné stoly, dokonce za oknem květináče, kousek dál most a řeka. Užasle jsem vešel a dál se rozplýval. Výčep a za ním kuchyně, dokonce vařili hospodská jídla. Bylo něco po poledni, hospoda byla prázdná, sedl jsem si ven na zahrádku, objednal si koprovku a pivo (nealko) a říkal si, zázraky se dějí… Ticho, klid, idyla venkova, jen sem tam zabzučela včela nebo se snesla vosa, lehké šumění splavu, letní zvuky krásy a štěstí.
