O netopýrech se již ve své knize Tajnosti Egyptské/ A Search in Secret Egypt, která byla vydána v českém překladu Karla Weinfurtera v roce 1937, zmiňuje známý britský spisovatel a cestovatel Paul Brunton (1898 - 1981), a to v její čtvrté kapitole, v níž popisuje svou noc strávenou uvnitř Velké pyramidy (monumentální hrobka faraona Chufua), kde ho z jeho nočního bádání v této hrobce vytrhlo hejno netopýrů, které svým světlem z elektrické lampy vyrušil ze spánku.Když se rozhlédl kolem sebe zjistil, že jsou všude kolem něj zavěšeni vzhůru nohama na hrubě otesaných stěnách a někteří dokonce viseli i ze stropu nad jeho hlavou... Samozřejmě, že se lekl, ale když stejně tak vyděšení a zmatení netopýři míhající se kolem něho sem a tam s pištěním sobě vlastním zmizeli ve tmě vstupní chodby, rázem se mu ulevilo... Je tomu již sedmaosmdesát let, ale i za tak dlouhou dobu jsou reakce člověka na hejno netopýrů stále stejné,tak jako tomu bylo i u Paula Bruntona. Proto jsem se zeptala Dagmar Zieglerové ze základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP) Nyctalus, která se ochranou těchto pozoruhodných nočních tvorů zabývá již přes dvacet let - proč tomu tak je.
Paní Zieglerová, čím to, že lidé se netopýrů stále bojí?
