Kdo může povědět všechna podobenství, jež usvědčují národy bez knih, nehovořící řečí srozumitelnou?
Ani umí-li všechny řeči, nedovede vylíčit jejich bezmoc.Veršovaná předmluva k evangeliu, autorství je přisuzováno svatému Konstantinovi (826 nebo 827 až 869). 5. 7. slavíme svátek svatých věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje, kteří v druhé polovině devátého století přinesli na Velkou Moravu staroslověnskou vzdělanost. Vytvořili slovanské písmo a do "staroslověnštiny" (makedonského nářečí starobulharštiny; před více než tisíci lety si byly slovanské jazyky bližší, takže lidé na Moravě rozuměli) přeložili části bohoslužebných knih. Zachovaly se také originální, ve staroslověnštině psané legendy "Život Konstantinův" a "Život Metodějův", které zajímavým způsobem mísí propagandu s dodnes živými a zajímavými fakty.
Proglas definuje lidskou bytost jako bytost vzdělanou, která se odlišuje od zvířete právě schopností komunikovat a jásá nad tím, že Slovanům bylo poskytnuto písmo, nástroj ke komunikaci, asi tak, jak mnozí v současnosti jásají nad vznikem internetu - obojí je ve své době - může být - nástroj k osvobození (ale i k zotročení) lidí.Tato nejstarší dochovaná slovanská báseň je chvalozpěv na slovanský překlad Písma jako základ psané kultury. Báseň pochází patrně z 9. století a je možná od svatého Konstantina-Cyrila, který sám pořídil první překlady bohoslužebných knih do slovanštiny. Předmluva ukazuje, že Konstantin chápal svou překladatelskou činnost jako prostředek k šíření vzdělanosti podle zásady rovnoprávnosti jazyka. Snažil se téměř moderním, renesančním způsobem, povýšit vynálezem písma člověka z úrovně zvířete na úroveň stvoření blízkého Bohu (JČ):"Nahé jsou zajisté všechny národy bez kniha nemohou bojovati bez zbranís protivníkem našich duší,uchystáni za kořist věčné muky."Zveřejňujeme moderní český překlad staroslověnského textu. (Ďábla je možno interpretovat jako metaforu nevědomosti.)
