Je to již 83let. Ti poslední hrdinové od Moskvy, Stalingradu, Leningradu, Sevastopolu, Charkova, stojí u hrobů svých spolubojovníků, drží se svého vnuka, mnozí na vozíčku, na uniformách mají válečná vyznamenání…. Jejich oči se lesknou při vzpomínkách na události před 83lety. Kolik toho vytrpěli oni a jejich blízcí za ty čtyři roky kruté války. Je to již 83let, co agresor se vydal na východ za kořistí, vzplály ukrajinské, běloruské a ruské vesnice, letadla agresora ničila města, přes hranice se valila železná masa obrněné techniky, miliony vetřelců rozsévaly smrt a hrůzu. Národy slovanské měly být vyhubeny, porobeny, rozsudky smrti padaly ve vteřině … Kolik těchto vzpomínek a bolesti zůstalo navždy zaznamenáno v paměti těchto posledních žijících hrdinů druhé světové války. Dnes stojí před nimi v úctě i nejvyšší představitel státu. Tiskne jejich ruku, hladí je po rameni, děkuje jim za vše co učinili pro vlast …On ví, co je to válka, jeho rodiče zažili její krutost za 900denního obklíčení v Leningradě, tam zemřel i jeho bratr Viktor.
