Představu o klasickém italském trenérovi vám rozbourá během pár vteřin. Nemluví překotně, spíš rozvážně. Sedne do křesílka, nohu dá přes nohu, občas udělá pomlku a zadumá se. A když zase začne vyprávět, obejde se bez máchání rukama i výrazné mimiky. Od pohledu kliďas. Jak by asi slavil velkou evropskou trofej?
