Věty, které nikdy neměly být vysloveny, v nás stále zůstávají. Možná naši rodičové nemysleli vážně, když řekli, že jsou sousedovic děti hodnější a oni by nás nejradši vyměnili. Nejspíš už na to zapomněli. Na našem dětském já však mohly i nevážně myšlené poznámky zanechat vnitřní bolístky, v horším případě traumata, se kterými se potýkáme dodnes.
