Pokud Joe Biden věří, že mu jeho výsledky v roli světového lídra pomohou ke znovuzvolení v listopadu, možná si to ještě jednou rozmyslí. Jeho funkční období začalo katastrofou v Afghánistánu, bylo zmítáno ruskou invazí na Ukrajinu a končí zoufale kyselou notou v Gaze. Když k tomu připočteme patovou situaci mezi USA a Čínou a zástupnou válku s Íránem, začíná se tato stará zahraničněpolitická ruka jevit jako rozhodně mrzká, píše Simon Tisdall.
To bylo částečně i poselství z Michiganu, kde mladší voliči minulý týden využili demokratické prezidentské primárky, aby dali najevo znepokojení nad Bidenovou neochvějnou podporou izraelské války s Hamásem. Jisté je, že se postupně stal kritičtějším vůči zločinecké klice Benjamina Netanjahua - a konečně prosazuje příměří. Ale jeho smrtící, téměř bezcitné přehmaty po 7. říjnu nebudou zapomenuty.Biden není obdivovaným mistrem zahraniční politiky, za kterého se zřejmě považuje. Stovky amerických představitelů veřejně odmítly jeho politiku vůči Izraeli. Stejně tak evropští a arabští spojenci, udivení tím, že je tak mimo.
