Ze zoufalce premiant, pak naopak a pořád dokola. I po více než roce života v pandemii je to v mnoha zemích stále jako na houpačce. Ještě na počátku roku to podle čísel vypadalo, že z pandemie není cesty ven. Do hry ale vstoupilo očkování.
V lednu byly Spojené státy americké na dně, v zemi přibývalo téměř 300 tisíc případů denně a umíraly více než 4000 lidí denně. "V záchranné službě tomu dáváme všechno,“ myslí si newyorský záchranář.
Pak ale přichází spása v podobě funkčního očkovacího programu, a hlavně dostatku vakcín, a USA jsou najednou příkladem pro celý svět. A podobné je to i v případě Velké Británie, která měla jeden z nejtvrdších lockdownů v Evropě. I přes výskyt nové indické mutace tam čísla už nerostou a Británie se stala premiantem nejen v rozvolňování, ale hlavně v očkování. Jednu dávku v zemi obdrželo už 55 % obyvatel.
"Téměř rok od začátku pandemie nás toto úžasné úsilí konečně posouvá k úspěchu,“ nechal se slyšet britský premiér Boris Johnson.
Evropský kontinent je na tom kvůli nedostatku vakcín ale podstatně hůř. Vlády jednotlivých zemí tak doteď proti pandemii bojovaly jedinou zbraní, kterou měly. Zaváděly a rušily lockdowny, a některé zavíraly hranice. Jako třeba Německo, které na tom bylo oproti Česku od začátku roku podstatně lépe a podmínky vstupu do země Čechům značně znepříjemnilo.
S dostupností vakcín přichází i naděje na svobodně prožité léto. Ne všechny státy ale na vakcinaci spoléhají. Na Novém Zélandu jsou s očkováním minimálně dva měsíce pozadu a kvůli malému počtu případů ani nijak nespěchají.
