Shromáždění zahájil Karel Janko, předseda České strany národně socialistické 2005. Po jeho projevu vystoupil Jaroslav Král, předseda strany Národní socialisté. Přítomni byli také Jan Vondrouš, předseda strany Vize - národní socialisté a Ogňan Tuleškov, předseda Křesťansko-sociálního hnutí a vydavatel Českých národních listů. Úvodní část naší hymny a dvě další melodie zahrál na dudy Ivan Fabián, místopředseda ČSNS 2005 a člen Českobudějovického dudáckého sdružení. Průběh pietního aktu natáčela TV Raptor. Text projevu Jaroslava Krále uvádíme v plném znění.
foto: Parlamentní listy
Sestry a bratři, vážení přátelé,
jako národní socialisté se pravidelně setkáváme na třech místech. U vily prezidenta E. Beneše v Sezimově Ústí, při tradičním výstupu na Blaník a také zde u pomníku prezidenta E. Beneše na Loretánském náměstí, kde si dnes připomínáme již 82. výročí německé okupace. Prezident Osvoboditel T. G. Masaryk kdysi napsal, že státy se udržují těmi idejemi, na jejichž základě vznikly. Napsal také, že Československá republika potřebuje padesát let k tomu, aby zapustila kořeny a její existence se stala nezpochybnitelnou a nezvratnou. Republika však měla jen dvacet let, a to ještě po nástupu Hitlera musela horečně začít budovat opevnění a činit další opatření proti opakovanému a tolik známému německému „Drank nach Osten“. Přesto je obdivuhodné, co všechno naši předkové vytvořili a jaké duchovní a i materiální dědictví nám předali. To všechno je součástí našich národních tradic. Sloveso tradere znamená v latině předávat, uchovávat. Tradice a historická paměť tvoří národní identitu, podstatu národa, naši specifičnost, bez níž bychom se postupně rozplynuli jako příslovečná kostka cukru v kávě, kterou nám nyní EU ve stále větší míře servíruje a nutí pít. Také Angličané mají úsloví „Tradition is to be served!“ tedy, že tradice je třeba dodržovat. Je rovněž odpovědností jednoho každého z nás, jak tu dnes stojíme, přičinit se všemi svými silami o to, abychom naše tradice a hodnoty předávali našim dětem a vnukům.
Je to stále naléhavější právě v současné době, kdy škola to příliš nedělá a v médiích hlavního proudu a v celém veřejném prostoru naopak dochází k dlouhodobému a stále většímu a přepisování dějin a přepólování znamének. Vytváří se obraz, jak zlí a nepřející Češi vyhnali hodné a pracovité henleinovce. Prezidenta E. Beneše jistě provázely nejen úspěchy, ale i chyby a omyly. Ale skutečně velký politik se pozná podle toho, jak umí předvídat budoucnost. Byl to právě prezident E. Beneš, který ve svém politickém odkazu předpověděl budoucí snahy a opětovné nároky sudeťáků, jichž jsme dnes svědky. Není to nějaký hlas z politického záhrobí, ale vážná hrozba, protože landsmanšaft u nás má silnou pátou kolonu. Patří k nim především politici z TOP09, KDU-ČSL, ODS, hnutí Praha sobě! i ČSSD, z nichž mnozí se zúčastňují sudeťáckých sjezdů a dalších akcí. V podlézání sudeťákům vynikl především Daniel Herman, který dokonce jako ministr kultury ČR za KDU-ČSL na sjezdu landsmanšaftu, jehož účast byla nepřípustná sama o sobě, protože jde o soukromý spolek, přednesl devótní projev k jeho „milým krajanům“. Nedosti na tom, pan Herman také veřejně v médiích doslova uvedl, že si dovede představit ČR jako jednu ze spolkových zemí Německa. Pak svůj nehorázný výrok poněkud zmírnil tím, že to prý myslel pouze v ekonomickém smyslu. Chci ještě upozornit na problematický pojem Česko. Tento výraz se sice ujal a rozšířil, protože je krátký a podobný názvům některých dalších států, jako např. Slovensko, Polsko, Bulharsko, Slovinsko atd. Já však tento výraz nikdy nepoužívám a říkám zásadně Česká republika. Výraz Česko, německy Tschechei, používal Hitler a najdeme jej V Mein Kampfu. Že by mělo Česko být něco jako Sasko nebo Bavorsko? Ne, to rozhodně ne. Používejme proto zásadně pojem Česká republika. Výraz republika sám o sobě evokuje demokratickou formu vlády a také vyjadřuje suverenitu státu, i když ta je teď omezována EU. Stále více občanů v celé EU však nyní chápe, že EU v boji s covidem selhala a selhává na celé čáře. Také moře střídá odliv a příliv a proces osamostatňování a posilování národních států už začal. Svědčí o tom postoje nejen Polska a Maďarska, ale nyní stále více také Rakouska.
Jedním z těch, kdo u nás realizují politiku podřízení se Německu, je Tomáš Petříček, jehož ministerská kancelář je pár desítek metrů odsud. Jeho první zahraniční cesta jako ministra zahraničních věcí vedla po vzoru Václava Havla do Německa. Tím porušil téměř třicetiletou diplomatickou tradici ČR, že nově zvolený prezident a nově jmenovaný předseda vlády a ministr zahraničních věcí nejprve jedou navštívit své protějšky ve funkci na Slovensko. Nedosti na tom, pan Petříček vyslal českého velvyslance v Německu na sjezd sudeťáků. Zlehčoval také vyhlášení Stěpana Bandery ukrajinským národním hrdinou, tedy zločince, který prokazatelně vedl a organizoval masové vraždění Poláků, Rusů, Židů a Čechů. Současně však pan Petříček projevuje dojemnou starost o stav lidských práv v Bělorusku i jinde ve světě.
Sestry a bratři, vážení přátelé, letos na podzim nás čekají možná nejdůležitější parlamentní volby v historii novodobé ČR. Půjde v nich o mnohé. Udělejme vše pro to, aby v nich posílily ty strany, které budou hájit české národní zájmy, abychom se tu mohli scházet bez obav o naši budoucnost. Vysvětlujme, jak se věci pravdivě mají, a to především příslušníkům mladé generace, kteří nemají historickou paměť a jsou proto snadno manipulovatelní. Místo Přemluv bábu, přemluv dědka, bychom měli jednat podle hesla Přemluv syna, vnučku, studenta či ajťáka. Bojujme o duši mladé generace! Také tím můžeme naplnit odkaz našich prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše „Věrni zůstaneme!“
A nyní prosím uctěme minutou ticha památku všech zavražděných nacisty a všech, kteří položili své životy v boji za národní osvobození!
Děkuji vám.
Jaroslav Král, předseda strany Národní socialisté
