Ilustrace: Jáchym Bohumil KartousKousek za poslední zastávkou brněnského metra v křoví u úplně posledního koše se zasviněným popelníkem pobývá člověk. Ostatní pobývající i jen procházející mu proto neřeknou jinak než Popelník. Zrovna přišel podzim a tak mezi studenými kapkami deště i díky neutuchajícímu a otravnému fučáku začaly padat na zem ořechy ze vzrostlého vlašáku. Padaly kousek od obydleného křoví a kutálely se po zastávce metra na všechny strany. Jenže Popelník měl za světla panický strach vyjít mezi lidi a ořechy si nasbírat, za tmy zase špatně viděl. Pokorně tedy čekal, jestli mu nějaké oříšky nezapadnou do jeho brlohu. Po třech dnech a třech nocích se dočkal – a rázem jsou tu - tři ořechy pro Popelníka.
