Z diskuse s vůdcem Slovenských branců (8. 11. 2018, centrum současného umění DOX), paramilitární skupiny, asociované s nacionalismem a panslavismem (což vůdce odmítá). Jak řekl Leoš Válka, ředitel DOX, bylo možné sledovat několik let vývoje koktejlu lidské osobnosti s výrazně autoritářskými tendencemi, narcistním založením, mesiášským syndromem a mohutně vyvinutými ambicemi proslavit se, vybavené inteligencí, výřečností a dovednostmi řídit a ovládat. Takový mindset považuje svět okolo za pouhý souhrn podmínek, jež umožňují či znemožňují naplnění plánu. Skutečnost sama o sobě neexistuje, existuje pouze interpretace a její uznání nezávisí na žádném objektivním pohledu, nýbrž na dostatečně masivním sdílení. 160 branců může stačit. Ospravedlnění založené na tom, že když rozdrobíte ideologii na elementy (rodná hrouda, zdravá společnost, obranyschopnost, boj s konzumerismem, estetika vojáctví i vůdcovství), lze je snadno obhájit a představit jako čistou přednost. Toho pána pravděpodobně potkáme ve slovenské politice. Možná v nějaké konzervativně orientované straně, s ideologií vyhlazenou směrem k prosté slušnosti v mezích zákona a pořádku. Vždyť jde jen o interpretaci. V horším případě bude třeba k naplnění plánu interpretaci naopak poněkud přiostřit. V takovém případě už ovšem nebude žádoucí nechat si podávat mikrofon Fedorem Gálem. Foto Geren Tarasqeuese. Film: Až přijde válka, 2018, režie Jan Gebert.
