Není o něm celovečerní film a jeho tvář neznáme z bankovek. Přesto byl Karel Burian (12. ledna 1870 - 25. září 1924) vedle Emy Destinnové naším nejslavnějším operním zpěvákem všech dob. Před první světovou válkou Buriana přirovnávali k Enriku Carusovi a mnozí ho považovali za nejlepšího hrdinného tenora v operách Richarda Wagnera. Při generální zkoušce Tristana a Isoldy v newyorské Metropolitní opeře obávaný Arturo Toscanini zastavil po Burianově příchodu orchestr, jen aby upozornil: "Zpívá nejrytmičtější pěvec světa." Karel Burian byl komorním pěvcem tří německých království a nositelem osmi řádů. Žádného českého. Když zemřel, v Národním divadle nevystavili ani jeho rakev. Urnu s jeho popelem si sedm let nikdo nevyzvedl.
