Designéři Roman Vrtiška a Vladimír Žák se vedle svého angažmá kreativních ředitelů české značky Ravak stali art directory Tonu, tradičního českého výrobce ohýbaného nábytku z Bystřice pod Hostýnem. Jakým směrem ho chtějí posouvat?
Začalo to vcelku nenápadně. Když v roce 2021 vyhrálo už patnáct let existující studio Romana Vrtišky a Vladimíra Žáka titul Grand designérů roku, v jednom z několika rozhovorů, které po výhře médiím dali, se zmínili, že kdyby je čistě náhodou oslovila značka, jako je například Ton, rozhodně by se spolupráci nebránili.
Několik měsíců nato zvoní Romanovi Vrtiškovi telefon. Na druhém konci se ozval Milan Dostalík, šéf Tonu, s tím, že rozhovor četl a že už několik měsíců shání náhradu za předchozího art directora značky, v Itálii narozeného designéra Alexandera Guflera, který český brand kreativně zastřešoval od roku 2020.
Milan Dostalík se s českými designéry, kteří se v září 2022 stali kreativními řediteli českého výrobce koupelen Ravak, sešel v Miláně. „Mysleli jsme si, že nás osloví, abychom pro Ton navrhli nějaký produkt,“ líčí Vladimír Žák. Schůzka, jak se ale později ukázalo, byla právě neoficiálním prvním kolem výběrového řízení na nové art directory.
Jednání, jak bude případná budoucí spolupráce probíhat, zabrala několik měsíců. Během nich se studio designérů a vedoucích ateliéru D2 (Design nábytku a interiéru) na pražské UMPRUM nebálo vymezit vůči změnám, které se ve firmě za dobu bez art directora udály, a zahájilo s vedením značky tvůrčí a kritickou diskusi.
„Rádi kibicujeme,“ říká Vladimír Žák v karlínském ateliéru dua. „Naše pozice ale samozřejmě není jen o tom, že kritizujeme. Každá značka potřebuje konzultanty, našeptávače, vizionáře, kteří pomáhají hledat směr a plnit obchodní záměry,“ dodává. Oznámení, že se s Romanem Vrtiškou kreativními řediteli opravdu stali, vydala firma na konci letošního října.
Důvod, proč se do svých řad rozhodla značka s výrobou v Bystřici pod Hostýnem nedaleko Zlína přizvat někoho zvenčí, je podle Romana Vrtišky zřejmý: Ton dostával nejen od profesionálů zpětnou vazbu, že bez art directora v čele se zkrátka značka neposouvá správným směrem kupředu.
Každá značka potřebuje konzultanty, našeptávače, kteří pomáhají hledat směr a plnit obchodní záměry.
Jak by také mohla – oba z tandemu připomínají, že majitelé ani CEO značek nemůžou nezaujatě rozhodovat o produktových řadách, vizuálním jazyku či o zahraničních spolupracích se světovými designéry. Nejenže mají mít na starost něco zcela jiného, hlavně ale k sobě potřebují někoho, kdo se v oboru dlouhodobě pohybuje.
Na tomto místě je dobré poznamenat, že když se společně s designéry bavíme o roli art directorů a kreativních ředitelů, u obou svých angažmá – Ravaku a Tonu – je vnímají odlišně. „I proto jsme na nabídku nakonec kývnuli. Kdybychom cítili, že si vzájemně konkurují nebo se jinak ohrožují, práci bychom nevzali,“ říká Vladimír Žák.
Jak to tedy s jejich působením v českých firmách je? Zatímco do Ravaku přišli jako ti, kteří mají vytvořit a nastavit produktovou řadu, stejně jako celkový vizuální jazyk značky (zjednodušeně od krabice po vizitky), v Tonu jde spíš o širší supervizi, hlídání nastavených principů značky a hledání jejího nového potenciálu.
Protože produktová řada v Tonu nastavená už je, Roman Vrtiška a Vladimír Žák budou rozhodovat o budoucím portfoliu značky, domlouvat spolupráce se zahraničními designéry (díky nim mohou pomáhat otevírat další evropské trhy) a hledat cesty, jak proniknout do dříve opomíjených segmentů nábytku.
Výraznou změnou může být například to, že se značka Ton vedle klasické nabídky – která do této chvíle bodovala zejména v hotelnictví a gastronomických provozech – zaměří nově i na kancelářská prostředí. Ukázkou tohoto nového směru mohla být na Designbloku prezentovaná řada vytvořená s německým designérským studiem Kaschkasch.
To se představilo s novinkou, stolem P.O.V., který stejně jako do interiéru zapadne i do společných kancelářských prostor.
„Ton nikdy nebude vyrábět klasickou kancelářskou židli, je ale pravda, že v tomto segmentu značce ujel vlak,“ říká Roman Vrtiška. „Změny ale nebudou překotné, přerod bude trvat déle. Když to vezmeme za správný konec, tak budeme potřebovat minimálně dva až tři roky,“ doplňuje Vladimír Žák.
Ton nikdy nebude dělat klasickou kancelářskou židli, je ale pravda, že v tomto segmentu značce ujel vlak.
Tvůrčí vedení si je vedle nových směrů a zahraničních spoluprací (ty prý proběhnou na západních trzích, například ve Francii nebo Španělsku) stejně dobře vědomo tradice, která se se značkou Ton pojí: v Bystřici pod Hostýnem probíhá výroba nepřetržitě více než 160 let, a patří tak k nejstarším provozům svého druhu nejen v Evropě, ale i na světě.
Proto vedle novinek chce duo směr značky postavit zejména na její tradici a technologii ohýbaného bukového dřeva. I skrze důraz na řemeslo, jak oba designéři věří, bude možné z Tonu udělat celoevropský lovebrand a značku, ke které se bude zákazník vracet. Benchmarkem je pro designéry například dánská firma Hay nebo Muuto.
„Pojem lovebrand chápu tak, že značku vnímám komplexně, vím, kdo za ní stojí, vím, jakou má historii i misi,“ říká Roman Vrtiška s tím, že v době záplavy levných produktů a degradace řemeslných hodnot má smysl tyto atributy české značky připomínat. „Za mě je to o tom, že vidíte do kuchyně. Lovebrand je především o důvěryhodnosti,“ dodává Vladimír Žák.
V celém angažmá pak vidí oba ještě jednu rovinu. Rádi by Ton novou energií očistili od nánosu stále přítomných názorů, že značka z Česka je jen východoevropskou kopií slavné německé firmy Thonet. „Know-how, výroba a množství historických forem zůstaly v Bystřici, takže za mě je to jeho rovnoprávná sestra,“ myslí si Roman Vrtiška.
Ta otázka se nabízí. Jak obtížné bude skloubit práci pro Ravak, Ton a vedení ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové? Podle designérů těžko, ale „skloubit se to dá“. Pro jejich ateliér, jak přiznávají, to sice bude znamenat snížení celkového počtu zakázek, v propojení ale vidí pro sebe i studio velkou příležitost.
Na scéně jsou už patnáct let, za sebou mají design produktů nejrůznějších měřítek (od hodinek, židle až po katamarán nebo zimní stadion) a tuto novou „konzultantskou“ éru proto jen vyhlížejí. „Chceme zůstat kreativní, ale nepotřebujeme do šedesáti sedět ohnutí u stolu a řešit tloušťku čar na výkresech,“ dodává Vladimír Žák.
Během rozhovoru zároveň vyplouvá na povrch, že i když designéři původně do firmy nenastoupili kvůli design produktu, je možné, že ani této rovině se při svém angažmá v Tonu nevyhnou. Nezbývá tedy než jejich nové působení bedlivě sledovat, počkat, čím obohatí nabídku, kde je i ikonická židle č. 14, která byla poprvé vyrobena už v roce 1859.
